Na výspě Evropy

Cestou mezi bělostnými vilami, hotely a restauracemi Binzu zjišťuji jedno — je tu draho. Rujána pod celtou a s Wartburgem v pozadí, kterou pamatuje generace mých rodičů, už nemá s tou současnou nic společného. Dovolená tady vyjde podstatně dráž než ve Středozemí, ale poklidná lázeňská atmosféra měst a nerušený klid vesnic se šlechtickými sídly dávají kraji zcela jiný charakter.

Roste tu jen tráva větrem tvarovaná do nejroztodivnějších forem a vzejdou jen ty stromy, jejichž semena neodfoukne všudypřítomná bríza do moře. Na dohled přes mořskou úžinu se červenají neomítnuté cihly hanzovních domů. Stralsund, město víc švédské než německé, vymezuje od středověku severní hranici kontinentální Evropy. V konečném výčtu determinují právě protestantismus, Backsteingotik a mořské kapénky unášené nikdy neutichajícím větrem charakter celého Baltu.

Za bělostnými vilami lázeňských měst, kde příboj přehluší amplifikované tóny hotelové kapely, se vrací ke slovu odvěká rytmičnost moře. Do základů kostela na náměstí Karla Marxe někdo vsadil Svantovítův kamenný reliéf s rohem hojnosti. Dlouhý dům u Putgartenu se střechou z rákosí, vkusně upravený na sezónní penzion, má stejný půdorys jako megalitický hrob opodál.

Končí se tu civilizační okruh Ravena — Jomsburg, který v minulých tisíci letech plasticky zhmotňoval svoji vůli na obou zemských polokoulích.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *